Hasičský tábor

Dne 19. a 20. června 2015 proběhl ve Zvíkovci u řeky Berounky (v lokalitě U Kouteckých / bývalého přívozu) hasičský tábor pro děvčata ze Zvíkovecké kytičky a děti základní školy Mlečic.

Tato akce vznikla na základě minulých ročníků, kdy jsme s odstupem 5-ti let pořádali každoroční „hasičské dopoledne“ pro naše kamarády. Na letošní tábor nás navedla paní ředitelka Ing. Marie Pražská, když jsme loňský rok přemýšleli, co udělat příště, abychom se neopakovali. Tato výzva se ukázala jako doposud neprobádané teritorium v našich činnostech a tak jsme se rozhodli do toho skočit jak se říká „po hlavě“.

Tábor, nebo-li stanové městečko se skládalo z jídelny, polní kuchyně, stanu pro ubytování, štábního stanu a dalšími malými výdobytky moderní doby jako je chemické WC a elektrické osvětlení z akumulátorů.

Program tábora byl rozdělen do dvou tématických celků. První den na soutěžní a druhý den zážitkový.

V pátek byla pro příchozí návštěvníky připravena svačina (chléb s paštikou + jablko) a hned po občerstvení byly již připraveny různé soutěžní disciplíny s převážně hasičskou tématikou.
Děti a děvčata ze Zvíkovecké kytičky byly rozděleny do pěti družstev a společně získávaly výherní body na pěti stanovištích.

Jako první absolvovaly stanoviště s požární štafetou. Zde si předávaly soutěžní kolík za běhu s hasičským přístrojem, hadicí či skokem přes překážku. Aby nám odpoledne neuteklo tak rychle, museli soutěžící proběhnout od každého stanoviště 400m po vysekané trase k dalšímu.
Druhé stanoviště bylo sice zaměřené spíše na rybářskou tématiku, ale koncipováno na zručnost, přesnost a znalost živočichů, které se v naší řece vyskytují. Chytit si svojí rybku na háček a poznat ji, byl pro malé i velké závodníky nemalý oříšek.

Třetí stanoviště bylo již čistě v duchu hasičské týmové práce. Zapojení přívodu vody z cisterny, napojení hadic z čerpadla, jejich rozvinutí a zapojení do proudnice se závěrečným nástřikem do terčů. To byl hasičský útok, který slavil nemalý úspěch a vyvolával v očích účastníků nadšení , že si mohou vyzkoušet to, na co se jen doposud dívali.

Na čtvrtém stanovišti „zdravovědy“ musely týmy splnit hned několik úkolů: Ošetření zlomeniny, transport raněného za pomoci nosítek a malý test. Bodování zde nebylo přísné a mnohdy se soutěžící dočkali z řad hasičů nebo doprovázejících pedagogů malé nápovědy.

Posledním stanovištěm byla střelba ze vzduchovky. Připravené plechovky padaly jedna za druhou a tato disciplína byla rozhodují ve výsledném bodování. Stříleli úplně všichni. Těm co nebylo střelecké umění blízké, našli zastání u našich hasičů, kteří jim ochotně pomáhali s mířením a převáděním teorie v praxi.

Závěrečné vyhodnocení začalo po ukončení soutěže a sečtení všech bodů družstev.
Nejprve byl každý obdarován průkazkou mladého hasiče a průchodem hasičskou slavobránou byl stvrzen prvotní hasičský výcvik.

Vyhlášením výsledků jednotlivých družstev a rozdáním drobných cen bylo soutěžnímu zápolení konec. Malým překvapením, ale i velkým oceněním byla dovezená pizza, na které si mohly týmy zaslouženě ještě před večeří společně pochutnat. My jsme také nepřišli zkrátka. Od dětí se nám dostalo odměny nejsladší a to v podobě malých pečených věnečků vyskládaných ve dvou patrech.

Zatím co nás na noc opustily Zvíkovecké kytičky, následovala v táboře večeře v podobě opékaných buřtů na ohni a volná zábava. Po chvilkách oboustranných pohledů jsme ale usoudili, ba spíše poznali, že dnešní den ještě nekončí. Posedávání u ohně či pod stanem u kytary střídaly různé vylomeniny a to převážně s naším hasičem Pepou. Ten naše malé návštěvníky zkoušel „utahat“ různými soutěžemi, ale výsledek byl opačný. Utahali jeho ! Nastoupili jsme tedy kolektivně a bavili se napřed pantomimou v hasičském i dětském obsazení a poté závěrečným přetahováním se o hasičskou hadici. Střídal se každý s každým a chvilkami nikdo vzrušením nevěděl, do jakého týmu vlastně patří. Nejdůležitějším zápasem byl však souboj hasičů proti dětem. Bezkonkurenčně zvítězil dětský kolektiv, který s náležitou hrdostí odcházel ke stanům.

Jelikož přicházela noc a nad řekou se začalo stmívat, absolvovaly děti poslední výpravu před večerkou. Za svitu baterek jako světlušky vyrazily k nedalekým zvíkoveckým rybářům, kde mohly na vlastní oči vidět metrového sumce a půlmetrového kapra. Po návratu zbývaly už jen nezbytné hygienické úkony a začalo poklidné ukládání se ke spánku za zvuků praskajícího ohně, šumící Berounky výkřiků noční zvěře.

Svítalo...ráno začalo a jako by nás něco společného vytahovalo ze spacáků ven. Byl to zase ten náš hasič Pepa, který nás a děti nutil k ranní rozcvičce. U nás však nepochodil a my u kávy a čajů pozorujeme tu souhru pohybů, které u nás přes zamlžené oči vyvolávají obdiv. Až snídaňový rohlík s marmeládou, čajem a kakaem nás i děti postavil na nohy a mohl začít nový den.

Měli jsme kliku – ranní a tak častá mlha nad řekou toto ráno nepřišla a z dálky začalo vysvítat slunce. Po společné poradě jsme usoudili, že  vypustíme některé ze připravovaných stanovišť a uděláme den opravdu zážitkovým. Ukázky našich automobilů vystřídala jízda zahradním traktůrkem a kroužek zdravotníků nahradila páteční disciplína - střelba ze vzduchovky. Jízda po Berounce na motorovém člunu a stříkání vody z hasičského vozu však bylo nenahraditelné a všemi vítané.

Dorazily opět Zvíkovecké kytičky a mohl začít další den. Svačinu jsme si rozdali pro jistotu už při nástupu, aby nás od našich aktivit nezdržovala a měli jsme větší chuť k obědu. Rozešli jsme se na jednotlivé stanoviště a začal kruh v předávání si účastníků našeho tábora. V těchto chvílích si občas připadáme jako stroj na zážitky – stále dokola jedna činnost, pokaždé někdo jiný. Avšak jen do té doby než zahlédneme jiskřící se oči dětí nebo „našich holek“ (pozn.autora -děvčat ze Zvíkovecké kytičky). Právě pro tyto okamžiky jsou pro nás tyto chvíle stejně naplňující a lze je přirovnat k adrenalinu, který nás zásobuje stejně jako když zahouká siréna a vyjíždíme na zásah.

Neuvěřitelným zážitkem se stala jízda traktůrkem. Každý se v tu chvilku zdál být pánem zeměkoule i když občas nevěděl kam vlastně jede. Naopak při jízdě na člunu lze pozorovat svět z jiné perspektivy a lze se vžít do leckterého opeřence, který si letí nad hladinou vody a vidí krásy okolní přírody tak jako on. Tento den na nás působil jakousi formou odpočinku. Prostředky, které používáme k záchraně životů a majetku jiných, jsme požívali úplně k opačným účelům. Najednou to nejsou věci které nás i Vás chrání a zachraňují, ale jsou prostředkem na cestě k radosti a naplnění snů či představ.

Dopoledne uteklo jako voda a nadcházející přeháňka nás vyhnala stejně pod stany. Byl čas oběda. Naši kuchaři za polních podmínek a v polní kuchyni dokázali uvařit vynikající vývar a rizoto. Zavřít oči a domyslet si pohodlí domova – nikdo by nepoznal rozdíl. A jejich um byl patřičně odměněn prázdnými ešusy.

A byl konec. Vše se seběhlo tak rychle. Najednou Zvíkovecké kytičky odcházely, děti balily a odjížděly s rodiči. Avšak kouzlo a atmosféru obou dnů si odvážely všichni sebou.